Berounka 2.0

Je to už víc jak dva týdny, co proběhla dlouho avizovaná avšak nepříliš velkým počtem realizovaná BEROUNKA FREERIDE tů pojnt zirou. Tak tedy: jak se psalo na pozvánce, sraz byl v sobotu 19. září ve 12:00 na konečné šestnáctky. Většině tenhle čas nedělal problém, přesto sem si neodpustil akademickou čtvrthodinku, kterou mně naštěstí nikdo nevyčítal. Složení naší crew bylo: Gudfíla, Frančesko, Krejsík a já.

Vyrazili jsme směrem od konečné nahoru po hlavní, abychom posléze sjeli dolů do Bukovce, kde jsme se klasicky napojili na berounkovej single track, kterej jak asi všichni víte začíná v Bukovci u viaduktu a jehož první část vede podél kolejí na Prahu.

Tam taky byla naše první zastávka. Zde jsme si trochu s Krejsíkem, teda především Krejsík, poblbli na skalce(viz obrazová příloha), ze které sou pěkný panorámata přes Bukovec až směrem na Lochotín. Po chvíli nás to omrzelo a rozjeli jsme se dál směr vyhlídka no2 odkud jsou občas vidět mufloni, jak chodí do řeky pít. Ale měli jsme smůlu a neviděli je, tak jsme pokračovali dál. Cesta nám ubíhala příjemně, dynamicky a hlavně zábavně. Notorické berounkovské krátké sjezdy zakončené příjemnou klopnou, která přechází v nepříjemný stoupáček, kterej vás pak odmění dalším sjezdem a další klopnou a tak pořád dokola až vyjedete na louce kousek od Dolanského mostu. No a právě někde tam sem píchnul. Tak menší zdržení. Pokračujeme dál přes Dolanský most a do kopce. Na kopci jsme si dali jablka z cizího sadu a tradá do Druzstový.

V Druzstový tradičně dle chuti hospa-hermelin-pivko-utopenec. No a pak, že to zkusíme nazpátek po druhym břehu. Já to nikdy předtím nejel a tak sem byl více než překvapenej jak krásou trailu tak i barevnou kreativitou skomírající podzimní přírody. Místy to tam je docela o hu*u a vyplatí se přibrzdit. A právě když sem přibržďoval, všiml sem si, jak pod námi ve svahu svažujícím se k řece, trčí zajímavě položená kláda. Houk sem na Krejsíka, který zrovna demonstroval adhezi svých pláštů na tekoucím kamení značný kousek přede mnou. Po bližším ohledání jsme zjistili, že se to dá skákat – jedná se o kmen, který drží ve svahu a asi po 4 metrech je zaříznutý. Takže takový přírodní dropík z lávky. Nic extra, ale takhle po cestě potěší, zvlašt, kdyřž ho udělala sama matka příroda a my měli s jeho upravou minimální starost.(viz fota) Odskákali jsme ho a jeli směr Bílá Hora. Po cestě se ještě Fílovi podařilo píchnout, ale ejhle, zároveň zjistil, že má poexkrementované celé kolo, tak ho tam klacíčkem celé čistil, aby mohl defekt zalepit.

Toť vše. Děkuju klukům za prima výlet, pánu bohu za počasí a na příště se těším, že nás pojede pořádná banda.

--
autor/editor: Tadeas
9. 10. 2008 13:20
1106 zobrazení