PředVánoční lyžovačka

Jako minulej rok, vzal mě táta do Itálie, do Dolomit. Loni, jednou když jsme jeli na sedačce, nadhodil, že by mi na příští (letošní) rok, pořídil nový lýže, pořádný carvy! Takže sem se těšil už od loňska, hlavně na lyže a doufal sem, že bude opět pořádný lyžování! A stalo se tak! Lyže mi Ježíšek přines cca 3 týdny před Vánoci – abych na nich mohl brázdit taliánský pláně. Lyžičky pajádní! Kdo tomu rozumí nebo ho to zajímá, jsou to tyhle – HEAD Worldcup, délka 150cm!

Pár dní před odjezdem se dovídám, že se uvolnilo místo, abych zkusil někoho sehnat. Pár z vás i jiných sem oslovil, ale jelikož to bylo dost narychlo, nikoho se nesehnal, škoda:-( Odjezd v klidu, z Plzně jsme vypadli cca v půl 3. Cesta ubýhala jak jinak než pomalu, ale za 6 hodinek jsme byli v cíli! Itálie – vesnička Ziano – hotýlek Zanon. Na stejném místě jsme byli i loni, takže pohoda… akorát jsme teda vyfásli pokoj na druhou stranu, s výhledem do stráně. Strava podle mého názoru luxusní – snídaně – švédský stoly (pečivo, šunka, salám, sejra, marmeládičky, medík, vločky, atd...) a véča – zeleninka, předkrm, hlavní jídlo a zákusek, takže předpoklad aktivní „dovolené“ úplně nevyšel:-)

První den lyžovaní – jedeme do střediska Pelegrino (známe z loňska). Více méně pláně, téměř rovina by se nechalo říct. Ale jezdilo se taky pěkně! Ne vždy je třeba kolmá stěna:-) Navíc sem se přeučoval na nových plaňkách, chvíli trvalo, než sem přišel na způsob, jak se to na tom jezdí, ale nakonec sem se za ten den k tomu propracoval – k základnímu principu. Dál to chce jen zkoušet. Dostali jsme se tam i na jednu náročnější sjezdovku, docela dlouhá a musím říct, jezdit carve na dlouhých tratích, byl sem rád, že sem si pak na dlouho sednul na sedačku a mohl vypnout nohy:-!

Druhej den jsme měli v plánu středisko Latemar, jeli jsme do „nástupiště“ Pampeago. Loni jsme tam taky byli, ale počasí nám nepřálo. Letos krásně! Normálně počasí jak z jara…nebo léta? No všude zeleno, sníh jen na vrcholcích skal a samozřejmě na sjezdovkách, co vyrobily obří ventilátory a rolby roztáhly, takže parádička! V poledne bylo 10 stupňů (nad nulou) a dalo se sedět v triku, nádhera! Tohle středisko je dosti rozsáhlé, odkud sme vyjížděli, se dalo doprava na 2 kopce a směrem doleva se nechalo přejet přes 3 vrcholy, až k dalším nástupním stanicím. Mezi nima je i „Oberegen“, kde se jezdí i pohár ve sjezdu. Tož sme se dohodli, že to projedem až na konec a pak budem jezdit, kde se nám bude líbit. Jezdíme, stavíme…jednou takhle stavim, na kraji sjezdovky, zády k lesu, že jo…už skoro stojím a najednou, nevím jak a proč, házím záda a ležím v síti. Jak byl nahrnutej sníh, byla tam jakási hrana – rigol – síť(patrné z foto)…tak sem tam zahučel. Říkali mi – tak sis to vyzkoušel, jako v poháru, do sítě. A dodali…akorát teda oni jedou o 80km/h rychleji a ryjou sníh o 80m dál, mě to teda stačilo takhle! Projeli sme vše, tak si říkáme, že pudem na tu černotu, jak loni byla mlha. Docela už prudkej svah, prostředek zmrzlej, takže se držím u kraje. Pak sem to ale už nějak neudržel a ocitl se ve víru sněhu (taky foto). Dali jsme si jí ještě párkrát, už bez pádu, bylo to docela vyčerpávající, tak si jedem na chvíli odpočnout. Krmíme kosy vánočkou, sluníme se. Už mi to bylo dlouhý, tak sem šel jezdit. Po pár jízdách se přidal zbytek a jedem se podívat na sjezdovky na kopce popravo. Na druhý straně kopce mají dokonce i bobovou dráhu (letní), jinak sem nesvítilo sluníčko, tak jedem zas zpátky. Pomalu se chýlí 4. hodina, takže končíme. Tenhle areál byl fakt super!

Třetí den jsme si nechali poradit a jedeme do střediska Lusia, kde jsme ještě nebyli. Hele paráda! Celej den tam svítilo slunko! Zase jsme objeli všechny kopce a sjezdovky, takže jsme zajeli i na druhou stranu kopce, kde sluníčko nebylo, ale zato super tratě! Dáváme červenou k přestupní stanici a pak že to dáme až dolu. Tam vedla jen jedna trať, značená jako černá. Začátek se nezdál, ale dál jsme pochopili, proč černá. Nicméně jsme s tátou za chvíli dole. Po chvilce přijíždí další člen s tím ať jedem, že zbytek se dostaví až za dlouho a opravdu…jedeme kabinkou a pod sebou v polovině sjezdovky vidíme zbylé členy. Tak s tátou plánujem, že pudem na tu černou, která vedla podél červený k přestupní stanici). Tahle byla fakt ostrá. K 90stupňům chybělo opravdu málo! Jenže sem si všimnul, že se úplně leskne, jak je zmrzlá, tak sem to vzal radši po vnějším kraji. Stavím si tak v půlce týhle časti a najednou kolem mě profrčí chlápek po břiše, pak zas po zádech a takhle pořád dokola…ujelo mu to už nahoře a bohužel v týhle pasáži nešlo nijak zastavit. Cestou poztrácel obě lyže a zaparkoval to až dole u smrčků. Počkal sem, až se přežene, pak sem mu přivez jednu lyži, druhou mu přivez někdo jinej. Zdál se být v pořádku, zvedl se, lyže si vzal, tak jsme pokračovali. Když jsme jeli sedačkou nahoru, tak jsme ho ještě zahlídli, jak se trápí. Pak jsme přejeli zpět, za sluníčkem. Na jedný sjezdovce byl park…pár praporků na slalom, pak 3 klopený zatáčky a na konec 4 lavice. Vypadali docela velký, 1,5m vysoký určitě, poslední možná ke 2 metrům. No a to by nebylo, abych tam nezajel, žejo :-P No a dopadlo to tak, že sem tam strávil celý odpoledne! Nikdy sem na lyžích neskákal, nevěděl sem co čekat. Průjezd klopenek rovněž. Nakonec sem to pouštěl a i skoky byly nakonec fain. Ale co takhle něco zkusit? Nohy od sebe, pod sebe a nakonec sem zkusil i nohy (lyže) křížem…ale všechno to bylo takový, no prostě jako když někdo zkouší skákat. Foto bohužel nic moc, nebyl kdo by fotil, ale zkusil sem skoky natočit, tak to berte s rezervou! Tenhle den byl fakt super, byl sem vyježdenej, unavenej, no prostě jak to má bejt.

4. – poslední den. V plánu je Cermis. Znám z loňska. Oproti jiným, v celku malý, navíc byl víkend, takže lidu značně přibylo. Navíc sem byl už unavenej, nohy moc neposlouchali, byl sem rád, že to držím. Nakonec sem si teda i pěkně nabral pod bundu:-! Chtěli jsme vyjet dřív, aby jsme dom přijeli rozumně. Takže poslední jízda ve 12.00 – úplně dolů! Což obsahovalo sestup o 1000 výškových metrů za 10 – 15 minut. O délce ani nemluvím. Bylo to vyčerpávající a nekonečný!

Převlíkáme se, nasedáme a nabíráme kurz směr Plzeň! Než sjedeme z hor, je to pořád nahoru, dolů, doprava, doleva…průjezdy skalama, tunelama. Konečně dálnice! V Itálii mají na dálnici 100vku, naštěstí v Rakousku a Německu už to frčíme. Doma sem před 20.00.

Počasí bylo krásný, nebíčko vymetený, sluníčko pálilo. Co se fotek týče, za foťákem sem byl hlavně já, takže mam hlavně krajinky, povedlo se i pár panoramat. Toť vše! Doufam, že se s někým vypravíme na lyžovačku tady k nám!