DownMall Liberec party time

Aginka stojí na vlakáči a čeká na zpožděný vlak směr Praha, kde už by měla...upozornuju měla by být Líla. Vlezu do vlaku, procházím první, druhej, třetí, čtvrtej vagón a stále nic...chce to klid, ještě mam před sebou poslední vagon. V tom mi najednou zazvoní mobil, který mam v batohu, batoh na zádech a to, že zahrabanej hodně hluboko, tak tedy rychle schazuju věci do uličky a hrabu se pro mobila.

Líla volá...sedí v nějakým vagonu vzadu, takže aspoň vim, že je ve vlaku, nakonec mi hlas v telefonu říká „otoč se“ a Líla je o 2 kupíčka vedle. Uffff. Navalim se rovnou do kupíčka, kde obsazuju skoro všechny sedačky. Chvilku drbačka o tom kdo ským spí a nespí...znáte nás :). Nakonec otevíram noťas a pouštíme bikový videjka. Cesta utíká dobře, vypínáme to až na Smíchově. Balíme věci a jsme na konečnej, kde už má být Karloss, který tam ješte není. Dáme cígo a bude tady řikáme...jenže, dát si cígo před vlakáčem znamená, že o dalších 5 přídete a nemluvně o penězích, takže o nějakej ten tabák a kov lehčí valíme nadchodem k druhému vchodu. Teď jsem ztracená i já, mam strach, jsme v nějakém podchodu...tmavý, špinavý a zasmrádlý. Napadají mě ty nejhorší věci. Procházíme ho rychle, aby si nás nikdo nevšimnul:) A konečně hurááá, vidíme Karlosse!

Naházíme věci do kufru a valí to směr Liberec. Cesta utíká dobře, opět trocha novinek za tu chvilku co jsme se neviděli a máme tu Boleslav, zastavujeme v Olympii, kde si kupujeme nějaké ty čínské polívky a pití. Kolem 8mé dorážíme do Liberce. Hledáme Babylon, poté ubytovnu, ve které máme rezervačku. Našli jsme:)

Proběhla nějaká ta parkovačka, ubytovačka, přeštěhovačka postelí a než by člověk řekl švec, tak už odpalujeme šishu a voláme rumákovi a spol., že jsme na místě, ať dovalí na ubykaci a pomůžou nám s rumem a jahodovým tabákem. Asi po hodině jdeme na chodbu kouřit, křesla na kolečkách nás vyprovokují k závodům po chodbě, které taky odstartujeme s Karlossem. Než stihneme dojet závod přes chodbu a zpátky, tak na nás vylítává paní z recepce. Paní se směje, my se smějeme a slibujeme, že už nebudeme dělat bordel:)

Doráží Rumák, že nemá rum, ale má nějaké ty dobroty od našich holandských sousedů, tak se jde na pokoj 018, tam už to jede ve velkým štýlu. Větší šisha, basa piv, holand na stole ve skle a potom i v plycích. Dej tomu tubro Lílo...jaký turbo? Pusť tu dírku...Líla dala turbo, Kája dal turbo a jsou na plech:) Koukáme na hodinky, jsou 2. Jdeme tedy na pokoj 103c, převlíkačka do pyžam a hurá na kutě. Po 10ti minutách ležení volá rumák, „přijdte ještě na pivo“...otočim se na Lílu, zařezává, kouknu na Káju, skoro zařezává a mě se nechce spát, tak si teda beru mikču a jdu ještě na pivo. Zpět na pokoj se vracím kolem půl 6, lehám do postele, neusínám a tak si s Kájou povídáme až do rána....Líla si vedle nás sladce chrápe:)

Je tu ráno, den závodů. Líla vstává, my si s Kájou jen sedáme a jdeme snídat vlhkou buchtu. Po noci nespaní bych si dala kávu, jenže v kuchyni není jedinej hrnec ani varná konvice, ve které bych si tu vodu na kafe uvařila, no nic. Probíhá ranní hygiena, buzení našich moravsko-slezkých kamarádů a vyrážíme do obchodního centra Delta, kde už to začíná pomalu, ale jistě praskat ve švech. Máme asi půl hoďky do tréninků a tak si jdeme dát kávu do kavárny. Aleluja, presto!! Kávička nás postavila na nohy, na kterých jsme stáli i dalších 5 hodin závodu. O závodě psát nebudu, to si můžete prohlídnout ve foto reportu od Máňi a na dalších webech. Volá Milhausík s Cartmenem, že jsou v obchodáku. Dáváme spicha, kde už je velká grupa turnoffských bikerů (Milhaus, Cartmen, Misha, Majlo, Verča a spousty dalších). Tomaass pořád někde lítá s kamerou, Čárysovi, Peťovi Hejníků a Švárovi přejeme hodně štěstí. S Verunkou čekujeme Kubajsze. Potkáváme i naše věrný Plzeňáky (Fílu,Krejsíka a Jirku Cipru a Máňu, kteří poetují po krámu s foťákama). Rumák se pořád někde potácí a pak se nakonec vypaří uplně...

Dojelo se poslední kolo závodu a tak se stěhujeme na ubytovnu, vykoupat se, ubytovat turnoffáky a pomalu se chystat na párty, která se konala v clubu Vlak. Máme asi hodinku času, tak letim do sprchy, namalovat, oblíknout a zase se může vyrazit! Únava po nějakejch 32 hodinách nespaní je silně znát. Kája využil hodinky času na ubytovně a spal, Líla se převlíká ze sukně a podpadků konečně do kalhot a kecek, Cartmen pořád řeší, že bude radši spát v autě než na zemi, Milhaus zavelil a byl klid. Verunka si udělala noclech s náma na posteli a Čerw s Majlem budou spát u Rumáka na pokoji...Všechno hotovo, připraveno a vyrážíme, ptáme se v recepci ještě na cestu a jdeme na autobus č.15 směr vysokoškolské koleje. Autobus dobíhá Tomaass, kupujeme lístky na trolejbus a zachvilku jsme tam.

Klub Vlak, 60kaček vstup, žádnej volnej stůl, tak teda s pívem na stojáka. Oči mi lítají všude kolem, všímam si kluků co se zvedají, běžim za nima...odchází! Mávam na ostatní, který si jdou rychle zabrat svoje místo, u stolu nás je asi tak 20, slušná souseď. A začíná nám koncert Hazydecay. Kdyby někdo nevěděl, tak to je emo disco core. Kapela Damijánova bratra z Olmíku. Slušná roštovačka před pódiem, lidi házící hlavou a nakonec i Verunkou do vzduchu. Koncert na slušným levlu, pochvala! Vyhlášení výsledků, potlesk jim klukům ušatým.

Stěhování na discotéku vedle. Samej nagelovanej machýrek, pipinky na podpatkách, co víc si při sobotním večeru přát Sedáme do hospody, objednáváme pivo. Milhaus usnul na stole, Cartmen se po hodině telefonování vrátil a hlídá Milhausíka u stolu, Čerw s Majlem odchází spát na koleje, já, Líla a Verča jdeme tancovat. Parket plnej bikerů, diskanti sedí ve svých boxech a nevěřícně kroutí hlava nad tím, co dokážeme. Olééé!! Míříme rovnou na pódium, kde nám s naší taneční kreací pomáhají Krab s Máťou Charvátů, Katarinou a Datlem. Kluci ze sebe trhají trenky, ženský zase tancujou v podprsenkách. Matěj nám ukazuje jak ho příroda obdařila, přidává se i Hany, ze kterého během pár vteřin Datel serve trenky a mává s nima nad hlavou jako zběsilej!! Co si budeme povídat, akce jak má bejt Jsou 4 ráno. Nespala jsem 42hodin a přichází to právě teď a tady.

Odjíždím s Hanym a Rosťou Štenclů taxíkem domů, že prý bydlí kousek od nás, ale opak byl pravdou. Jejich hotel byl od našeho celých 5 kilometrů daleko!! Ttakže jsem v 5 ráno jela prvním trolejbusem od nich na naší ubytovnu. Jsem před pokojem, sundavam si boty, abych ten zbytek nevzbudila. Otevřu pomalinku dveře a pokoj prázdnej, až na Káju, kterej sladce hajal. Než jsem stihla zavřít dveře a převlíknout se, tak se dovalil zbytek, vysmátý, samá perla. Dáváme soulež ve 4 na dvouch postelích + 2 na zemi a hurá spát. Ráno mě vzbouzí opět smích, když Cartmen vyprávý o tom jak v noci nespal, že tady někdo pořád chrápal a jak se ukrajinci vedle hádali a stěhovali nábytek na chodbu. Pak o tom, že pan vařič vaří vodu sám a podobný kraviny. Rozcuchaná po 4 hodinách spánku si sedam a vyžaduji vlhkou buchtu. Loučíme se s turnoffákama a kolem 11 vyrážíme taky dom. Ve 3 jsem doma po 44hodinách nespaní a 4 hodinách spaní. Dávam vařicí vanu, kafe, jídlo a před večerníčkem jsem tuhá...THE END