Odpoledně noční Stříbro

Domluvili sme se s Perrym na středu odpoledne, že se zajedem po pracovní době podívat do Stříbra. Chce si to trochu ty traily ředit, aby člověk nehobloval pořád jeden dva kopce, že. Psal sem jednomu místňákovi staviteli, ale bohužel neodpověďel, takže sme tam byli sami.

Nejdřív sme šli prozkoumat lesní trailík. Neni to nijak dlouhý ani náročný a může to bejt docela rychlý. Je to téměř pořád z kopce dolů, namotaný mezi stromama, pár zatáček, posílák a sme dole. Dáváme si to ještě asi třikrát, je to celkem tlačení.

Pak bereme Perryho kouzelnou krabičku na obrázky, která kromě vybitejch baterek ani nechce kouzlit...vidíte sami. No ale Perry má celkem ostrý fotky (ve smyslu že je na fotkách, ne že umí ostrý fotit).

Dál se dem podívat na druhou půlku ježdění co tu klucí maj. Je to štěrková mýtinka v lese, kde je pekelná výheň! Začíná to rozjezdem, přejezd přes lávku, opíračka o strom a hned posílák. Z něj okamžitě navazuje odraz na step-up a drop, levá zatáčka, následuje wallride s dírou a zasílák do stráně, konec.

Povídam Perrymu, že ten posílák na začátku ze zatáčky mi moc posledně nešel. On samozřemě dělá ramena, jede, brzdí...párkrát to tak opakuje. Špekuluje, jak by se to dalo projet jinak. Já ho kupovidu skočil s daleko menšíma obtížema než posledně, ale pořád tak nějak divně, do křiva. Lávku vynecháváme a dem na wóllo. Perry dělá drahoty, ale nakonec se mu to líbí, viď. Pořád chtěl fotky a taky z toho zasílaku.

Nakonec, jelikož sme celkem nahoře na kopci, vytlačíme kousek na horu ještě, že si naposled sjedem lesík a pomalu sbalíme. Cesta dom utelka rychle, myslim že to bylo fain odpoledne.

Ale to ještě nekončíme. Asi v jedenáct večer mi píše Perry na icq: „Hele, asi sem si nechal u tebe v autě mobil.“ V tom sem si vzpomněl, že sem jeho mobil viděl na zemi kde sme parkovali, jelikož Perry seděl na zemi, psal sms a pak tam telefon odložil. To sem ho moc nepotěšil teda. Následuje otázka: „No to si děláš kozy, nemůžem tam zajet teď?“ No co mam dělat, přeci ho v tom nenecham ne. Sedam do auta, sprint na Bory pro Perryho a už letíme po dálnici do Stříbra. Chvilka napětí...a ono jo! Mobil leží uprostřed cesty! Divíme se, že tam nikdo už nešel. No Perry hned volá Andy novou příhodu, ale pochybuju, že se ponaučil, dyt je to Perry.

Tak a to je konec. Perryho verzi si možná někdy v daleký budoucnosti přečtete u něj na blogu.