Špičák týden po otevření

Na neděli sme si domluvili zopáknout Špičák. Bohužel ráno doráží o jedno auto míň, škoda, ale zas tolik litovat nemusíte. Od rána pod mrakem a chladno, ale pořád doufáme v předpověď počasí, marně. Chvíli mrholí, takže si říkáme, že už to bude dobrý.

Potkáváme známý tváře, střídáme tratě. Jedu s bandou s Wénou, ale ty se po dojezdu odebírají na oběd, což mě se vůbec nechce. Jedu na lanovku, že někoho potkám cestou snad.

Sednu na sedačku, kouknu před sebe a vidím velkej černej mrak. Pořád doufám, že z toho nic nebude. Začíná mrholit, sem v klidu. Mrholení střídají kroupy, pořád sem v klidu. Ovšem za chvíli kroupy přidávají na intenzitě, k tomu i déšť no a ke všemu zastavili lano...výborný, říkám si.

Od výstupní stanice sjíždím do bufetu se na chvíli schovat. Některý nadšence to ale neodratilo a lítaj kolem. Pomálu přestává a tak si říkám, že se vydám na cestu. Chtěl sem jet „štrůdl“, asi bude vo držku ale zkusim to. Na morku nic moc teda, ale přežívam.

V klopenkách se potkáváme s Belekem, kterej chce jet vedle a pokecat...což ale netušim, chci objet louži, z leva...jenže v momentě kdy uhejbám před louží registruju Belekovo přední kolo, na levo ode mě. Ale tam už se nemůže vejít, takže výstup z trati, Belek strhává železnej kolík, jen to cinkne. Naštěstí sme oba ok, sorry kluku, příště hlásit no:-)

Dole jedu za Wénou, přečkat déšť. Píše Perry, jestli nezajedem na rybník...bohužel teda v tomhle případě rybník zajel na Špičák.

Vysíláme průzkumníky, aby zjistili jak je na tom trať, že bysme ještě jeli. Ti se vrací za deště a celý hnědý, fuj! No a pak už jen prší, teda až do doby, kdy vypnou lano. To je najednou jasno a sluníčko!

Fota čerpána od „fotofotříka“ z http://www.skocice.net/spicak_21_6_2009/ , díky!