Moravská tripiáda

A je tady zase ten čas, kdy už se tolik nejezdí a začíná spíš ten pub ride, klasický mimosezonní zevlování, čekání na nějaký ten pěkný den a příležitostně nějaký ten ride. Jelikož jsem teď delší dobu doma s pracovním úrazem, tak napíši něco o našem letním tripu do Budějovic a k druhé straně republiky ke kratkym zobakum do Ostravy.

Jako každý rok se s klukama domlouváme, že uděláme nějaký ten delší trip po naší malý zemi. Zjišťujeme, že jediný kout, co jsme zatím pořád neprojeli je Morava a východ naší zemičky. A tím je místo konání dané, ale bohužel naše složení je oproti loňsku bídné. Ta největší porno star Happy mi říká, že letos nemůže, že musí dřít na stavbě celý léto, aby měl na nějaký drogy bo co :-).. Tudíž jsme zbyli jen 2 a to já, plus prďola Jarabák.

Nastává den D, je sobota 6 hodin odpoledne a Jarda bere luxus karu citroen C5 2,2HDI oproti loňsku (felicia). Naházíme tam ty naše herky a jede se nakupovat směr Olympie, kde se bere vše potřebné (pivíčko, masíčko, uhlíčko a hlavně toaleťáček). Naložený až po střechu vyrážíme směr Týn nad Vltavou, kde je první pit stop.

Sice přijíždíme v noci. ale zjišťujeme, že tady mají nádhernou lajnu - asi 7mi dirtů, která začíná tak na 2,5m a končí asi 4,5m dlouhýma skokama. Nezbývá než tedy rozbalit stan a ulovit v kufru nějakou tu večeři a něco čím ji zalejt.

Jenže počasí nám nepřeje a ráno se probouzíme po celonočním dešti. Jdeme se podívat na trať a ta naštěstí nevypadá zle, takže se oblékáme do pracáků a jdeme na to. Jarda dává lainu na po druhý a já se nějak nemůžu dostat na konec, ale po chvíli snažení se začíná dařit. Jára se rozlítává, padaj kondory, no footy, poté i 360 na poslední lavici. Já si tak lítám pohodičku, kroutím si tak prdelí ve vzduchu, a pak konečně ta 360 padá taky. Jenže poté následuje pád a už to nejde.

Bohužel se na nás žene zase nějaký mordor v podobě deště, a tak jdeme zabalit stan. Stíháme to jen tak tak. A máme po hehe, ceďák šílenej, nasedáme do auta a jedem směr sk8 park Jindřichův Hradec.

Přijíždíme na místo určení, ale park je mokrý, je to opravdu škoda, místo je to parádní. Nu což, jede se dál a tj. Třebíč - flek, který má v merku Leader. Mají tu 2 lainy, 3 dirty - ne zrovna pro nějaký začátečníky, jeden step up step down, wall a fanal a pod mostem mají sk8 park - only fucking board. Já si plácám bábovičky na malý laině, Jarda jde po chvíli na velkou a po pár pokusech se mu podaří všechny 3 mega dirty dát. Ten poslední má tak 6 metrů - neskutečně kosmická výška, tím končí a s plnýma kaťatama. Je rád, že se vrátil mezi pozemšťany (asi nahoře nemají vitamin G11) a víckrát na tu death line nejde. Jelikož na velkou nemam a od jednoho kolegy dostáváme typ na menší lokaci asi 80km odtud, tak to balíme a jedem do Ivančic.

Sem dorážíme kolem 8 večer a po delším hledání místního plácku nalézáme asi 4 piloty, jak tam kočírujou bicikly, přivítaj nás rázným stylem:
„Zdar, co tu děláte?“
„Přijeli jsme pojezdit hele“
„No tak vyndejte kola a pojďte na to, dokud je světlo!“

Vyndáme kola a jdem na to, mají tu sice pár dirtů, ale lainy tam i zpět takže můžeš jezdit jako fretka pořád do kola. Po chvíli se s místníma seznamujeme a kecáme do tmy, poznáváme zajímavýho člověka, který procestoval Rusko, Ukrajinu atd.. (je mu 24!!) Večer jdeme s Jardou na pub ride asi do 4 hospod, ke stanu se vracíme zlitý jak děla, voláme holkám, děláme jim nemravný návrhy atd...

Ráno nás ovšem probudí svištění kol a mi se probouzíme do šílenýho pařáku a okamžitě berem kola. Jarda v trenkách lítá jak ďábel (stále nalitej samozřejmě). Já to zkouším, ale po chvíli následuje pád a není mi zrovna nejlépe. Jdem se vycachtat do řeky, následuje rozloučení s bikerama a jedem směr Brno bástr.

Dorážíme do Brna, kde se samozřejmě ztrácíme a několikrát se ptáme na cestu, ale po chvíli nacházíme tento rozlehlý bikový areál. Mají tu 3 řady, ale bohužel všechny rádiusy jsou na nás neskutečně nakopaný do vejšky (dělaný na malý kola), takže lítáme jen tu nejmenší lainu. Poté dorazí místní floutek (květák) a prozrazuje nám tajnou lokalitku, ale říká, že jestli nenalítáme to, co je na bástru, tak nemá cenu tam jet, ale jedem.

Dorážíme na místo a nechápeme. Dá se říct, že jsme ve Francii, materiál - to samý co vápenka u Písku. Bábovičky, prostě pastva pro oči. Zjišťujeme, že tyhle skoky vypadají lidsky, takže se na ně s chutí vrháme a jde to jako fík. Prostě parádička, v lesíku skryti před sluncem, no ráj prostě!! Jezdíme, co to dá, sice to není na triky, ale to nevadí, tady si to člověk užívá opravdu neskutečně! Každý skok je originál, jede se bez šlápnutí. Jenže po hodině přichází opět pád a já jsem už v nefunkčním stavu, ruka vypovídá funkci, tak to balíme zpět na bástr. Chvíli koukáme na místní, jak si to dávaj, pak jdeme k autu, kde se rozhodujeme, co dál, jestli domů, či pokračovat dál. Volíme možnost B a jedem do Uherského Hradiště do lokality StexrsTrails.

Cestou potkáváme bmx ridera, kterého se ptáme na cestu a k tomu jako bonus (zřejmě akce 1+1gratis) dostáváme pozvánku na mejdam na zahradě. Skoky nacházíme opět po bloudění až za tmy a čumíme zase jak telata - skoky neskutečný 3 lainy malá do 2m, ale technická. Střední kolem 3,5-4m, ale opět nakopaná do nebe a potom 7m skoky na poslední laině. No paráda jsem zvědavej, jak si zítra pojezdíme. Teď ale jedem na garden party, kde je asi tak už 15lidí. Probíhá seznamovačka s místníma a večírek se rozjíždí v tom stylu, že zítra asi nebudeme moct jezdit. Jelikož jsme na Moravě, tak koštujem slivovicu, hruškovicu, pak specialitku - třesně naložený ve vodce (této 5litrové zavařovací sklenice se držím poměrně dlouho). Jarabák rozhazuje sítě a loví místní krásku, ale to já už se válim ve stanu a chrnim.

Ráno se probouzím o to s větším překvapením, že máme o osobu ve stanu víc (a ještě k tomu skoro nahou). No pan domácí byl skvělej člověk, ubytoval nás na zahradě. Takže supr večer, a místní lidi taktéž přívětivý! Balíme stan a jedem s domácíma na místo určení - k dirtům. Ale nelítáme. Já mám ruku zavázanou a Jarda je gumovej ještě ze včerejšího mejdanu. Koukáme, že přijeli ještě nějací návštěvníci od někaď, ale lítaj převážně jen nejmenší lainu a zjišťujem, že opravdu není tak jednouchá, jak na první pohled vypadá.

S Jardou opět řešíme, co teď. Jestli už za mámou domů, či ještě si udělat výlet do Ostravy za našimi starými kamarády. Jedem do Ostravy. Cestou se stavíme na lokalitě jménem Skalka Trails - Frýšták. Je to u Zlína. Jedná se o báječně udržovanou lokalitu s 2 řadama skoků, ale náročnost je opravdu veliká. Kola jsme už nevyndali, jelikož na tyhle monstra jsme již neměli. A bohužel jsme neviděli ani místní cápky lítat, což nás mrzelo.

Jedem tedy do Ostravy, tam proběhne lehký pub ride a jdeme na kutě. Ráno jdem na místní mikro bikrosku a chvíli řádíme, ale po hodince nás to už neba, tak kecáme s paní domácí, u který jsme přespali a pomalu jdem k autu, kam naházíme kola a zbývající krámy, následuje rozloučení a jedem směr Plzeň. No cesta byla šílená, ucpaná a po dálnici jsme jeli 100.

Dorazily jsme konečně domů na tacháči 1100km, ale jsme celý, to je hlavní. Já jsem sice na tripu zničil vidlici, jarda jí měl též drobet v nepořádku, ale výlet to byl opět parádní!! No nakonec bych měl poděkovat hlavně mýmu hlavnímu pilotovi Jardovi, poté Switchovi a Květákovi za pomoc v Brně, Halbovi za Ivančice, Otasovi za ubytování v Uherským Hradišti a ještě Davidovi za přespání v Ostravě.

Koukam, že jsem napsal zase slohový cvičení, ale snad se to bude číst dobře..